skip to main content
Byznys

Zemřel Jack Welch. Manažerský génius, který udělal jednu katastrofální chybu

2 minuty čtení

V 84 letech zemřel v neděli 1. března legendární manažer General Electric Jack Welch. Během dvou dekád na šéfovském postu dokázal z GE udělat nejhodnotnější firmu na světě. Bohužel se však dožil i jejího pádu. V okamžiku, kdy odcházel do penze, byla GE pro ostatní nedostižným ideálem, dokázala si sama vychovat schopné manažery, a byť narostla do gigantických rozměrů, vynikala mimořádnou čilostí a umem. Ještě než Welch zemřel, proměnila se ale v odstrašující příklad fundamentálně chybných strategických rozhodnutí a šéfovské neschopnosti.

Pád GE ale nijak nezmenšuje Welchovy zásluhy, kterých dosáhl během let strávených na šéfovské židli. Příčina jeho selhání totiž nevězela v tom, jak řídil své neustále se rozšiřující a víc a víc vydělávající impérium, ale v tom, že si špatně vybral své nástupce. Welch měl přitom na výběr ze spousty schopných lidí a řada z nich se později uplatnila v jiných korporacích.

Můj otec, B. C. Forbes, zakladatel naší firmy, vždycky říkával, že se o vyhlídkách toho kterého podniku dozvíte nejvíc ne pohledem do účetních knih, ale tím, že blíž poznáte jeho šéfa.

Když se Welch ujal v roce 1981 postu výkonného ředitele, potýkala se GE, stejně jako celá americká ekonomika, s únavou a stagnací. Firma byla přitom rozkročená mezi několika branžemi, v jistém smyslu slova šlo o podílový fond, který ale aktivně spravoval operace svých holdingů. Welch byl tehdy odhodlaný, energický lídr, který koncernem otřásl hned první den, co se stal jeho šéfem. A třást jím nepřestal až do chvíle, kdy odešel do penze. Už jen ocitnout se v jeho přítomnosti byla pro lidi osvěžující zkušenost, člověk intenzivně cítil jeho téměř nadlidské soustředění a horlivost.

Welch byl rovněž svěže upřímný. Měl jsem tu čest si s ním párkrát povídat, například o Federálním rezervním systému a jeho teorii, že prosperita vyvolává inflaci, jinak mylném názoru, který Welch s gustem rozpitvával. 

Reklama

Pod Welchovým vedením si GE udržela svůj široký záběr, ale současně se zbavila všech prodělečných operací a stejně tak i  „neproduktivních“ zaměstnanců. Do centra pozornosti se dostaly jen slibně se rozvíjející oblasti a průmyslová odvětví. Obchody se uzavíraly jako na běžícím pásu.

Jack Welch na titulce amerického magazínu Forbes z roku 1994

Největší příležitost se naskytla ve světě financí. Boom 80. a 90. let přinesl celou řadu nových produktů a nástrojů, které zcela proměnily dosavadní byznys. GE se tehdy nenechala svázat svými kořeny v průmyslové výrobě a neohroženě se vrhla právě na finance. Vznikla společnost GE Capital, z níž se záhy stal kolos a stroj na peníze. Napomohla tomu i globální konjunktura, ale přesto bychom neměli podceňovat Welchovu roli. GE byla díky němu na špici dění – její výnosy pro investory výrazně zastínily zbytek společností obchodovaných na burze. Firma sice propouštěla, ale celkově svým lidem vyplácela víc a víc. Stejně tak rostly i její zisky.

Ekonomická krize v roce 2008 zasáhla koncern tak silně, že ho to málem položilo. Stalo se tak sedm let po Welchově odchodu a problém byl především v tom, že se GE Capital stala závislou na krátkodobém financování, jehož zdroje ten rok na podzim vinou paniky na burzách rázem vyschly. Velkou roli v tom všem sehrál i fakt, že GE Capital vedli lidé, kteří uplatňovali volnější řízení a méně skeptický přístup k investicím, než jaký býval zvykem za Welche.

Daleko největší problém byl ale jinde. GE totiž naprosto propásla nástup technologií a startupů, které dnes mají miliardové hodnoty. Její vpád do téhle branže přišel pozdě a dodnes jej komplikuje neuvěřitelná byrokracie. Příběh GE z počátku tohoto století je učebnicovým příkladem, jak to chodí na svobodném trhu – dnešní úspěch vám nezaručuje úspěch i v budoucnu. Jde o lekci, kterou spousta lidí podceňuje, hlavně těch z velkých nadnárodních a relativně neohrozitelných gigantů.

Reklama
Reklama
Reklama