Nebojí se výzev. Spíš je vyhledává. Tak se Pavlína Louženská z učitelky angličtiny stala markeťačkou ve startupech, ve třiceti marketingovou ředitelkou ZOOT a nyní, o tři roky později, stratégem agentury 2Fresh. K tomu zasedá ve správní radě Transparency International, píše oblíbený blog a vede ženskou platformu #Holkyzmarketingu.
Čtěte také: Zlatý restart. Učitelskou katedru vyměnila za šperkařskou dílnu
Sdružuje se v ní bezmála dvanáct tisíc mladých profesionálek. Navzájem si radí, pomáhají a chtějí řešit problémy, které je v branži rozčilují. Třeba to, že ve vedení není dost žen a nemají odpovídající platy.
Co vás v poslední době naštvalo?
Hrozně moc věcí. Vždycky jsem si třeba myslela, že jsou to muži, kdo ženy limituje, aby dosáhly svého potenciálu. Ale uvědomila jsem si, že to jsme my samy. V tom, jak si nevěříme, jak si v práci nedokážeme říct o víc peněz a samy se shazujeme. Většina mužů, co znám, v životě neslyšela slovo celulitida. Když otevřete Playboy, tak tam takové slovo není, je to oslava krásných holek. A v ženském časopise je všude jen to, jak zhubnout pět kilo. Z toho jsem poslední dobou hodně vytočená.
Ptám se kvůli tomu, že mi připadáte jako člověk, který to ani poté, co vychladne, nenechá jen tak být a začne s tím něco dělat. Takovýmhle naštváním vznikla i komunita Holek z marketingu, ne?
Pět let zpátky jsem šla na konferenci, kde jsem přednášela, vešla jsem do místnosti, tam se na mě koukli a řekli: „Šatna pro hostesky je jinde.“ Po přednášce za mnou přišel kluk, o kterém jsem si myslela, že si chce povídat o mém tématu e-commerce. A on řekl jen: „Dal bych si colu light, slečno.“ Tam jsem se vytočila neskutečně moc.
A po vychladnutí?
Začala jsem se v tom hrabat a zjistila jsem, že to není jejich chyba. Akorát nikdy holku v mé roli neviděli – byla jsem černou labutí. Tak jsem se rozhodla to změnit. Na prvním Marketing festivalu jsem uspořádala oběd, zarezervovala místo po deset žen a ono jich přišlo asi 40. Byly skvělé, vyměňovaly si spoustu zkušeností. Řekly jsme si, že chceme zůstat v kontaktu online, a vznikla skupina Holky z marketingu.
Co bylo jejím účelem?
Krátce nato jsme dostaly nabídku vystupovat na konferenci, ale všechny mi říkaly: „Já na to nejsem dost dobrá, já tam nemůžu mluvit.“ Uvědomila jsem si, že problémem nejsou jejich zkušenosti, ale nedostatek sebevědomí.
Co jste udělala?
Zorganizovala jsem pro ně kurz prezentačních dovedností. Ze skupiny se pak postupně stalo něco, čemu říkám platforma. Organizujeme workshopy, přednášky, spustily jsme mentoringový program a skupina funguje i jako jobboard.
Neobjevuje se v takové profesní skupině rivalita?
Vždycky jsem si myslela, že členky nejvíc oceňují empowerment – to, že se pak cítí sebevědomější a nebojí si říct o víc peněz. A pak jsem se začala ptát, co jim ta skupina dává. Nejčastější odpověď byla, že to je jediná komunita, kde jsou všichni hodní. Byla jsem z toho úplně v šoku. Říkaly, že díky tomu se nebojí položit otázku. „Nikdo si ze mě nebude dělat srandu, i když se zeptám, jak založit Instagram.“
Stačí vám tahle podoba poradny, nebo chcete se skupinou dosáhnout něčeho jiného?
Získala jsem stipendium, které je udělováno zajímavým iniciativám a startupům z celé Evropy. Fond nás bude rok a půl podporovat v našich aktivitách. Dostávám support od špičkových mentorů, potkávám se s lidmi z Harvardu, se ženou, co dělala kampaň pro Hillary Clinton. Doteď jsem přemýšlela o Holkách z marketingu jako o skupině, která by mohla mít vlastní konference nebo ambasadory, ale teď přemýšlím ve větších intencích.
V jakých?
Chci změnit přístup firem, aby zaměstnávaly víc žen. Podpořit starší ženy, aby se taky naučily dělat Instagram a Facebook. Startupy, které mají ženu v týmu, mají o 60 procent větší návratnost investice, tým, ve kterém je žena, má o 20 procent větší produktivitu
Velkým českým problémem je i pay gap…
Agentura Online people srovnávala data a zjistila, že průměrný rozdíl v marketingu v platech je 30 procent, na vedoucích pozicích dokonce 60 procent. Hledaly jsme během semináře, kde to vzniká, a došly k tomu, že to je často samotný pohovor. Ta holka prostě nemá koule si o to říct. Jedna z headhunterek vyprávěla, jak se liší pohovor ženy a muže. Žena řekne nejnižší částku, kterou je ochotná vzít, a doprovodí to monologem, kolik ji stojí nájem. Zatímco kluk si řekne větší částku a mlčí.
Jak je to pak s výkonem?
Ženy obecně pracují na světě o dost více než muži. Trávíme 8 hodin v práci, ale pak pokračujeme doma. Ženy k práci hodinu až tři hodiny denně věnují domácnosti. A 2x až 10x víc času věnují tomu, že se o někoho starají. Šíleně makají a je úplně hrozné, že to je čas, kdy nedostávají plat.
A tyhle všechny problémy chcete řešit?
Čím víc se tomu věnuji, tím víc mi dochází, že všechno leží hlouběji, jinde a na jednom místě.
Kde?
Díky stipendiu jsem potkala jednoho Islanďana. Jeho země má největší podíl žen v managementu, až 48 procent. Ale nebylo to tak vždy. Před pětačtyřiceti lety se islandské ženy tak naštvaly, že udělaly generální stávku. Stávka byla úspěšná, navíc z ní vzešla kandidátka na prezidentku. Vyhrála a sloužila 16 let. Ten člověk mi říkal: „Celé dospívání jsem měl za prezidentku ženu. Teď ve volbách nikdy nechybí kandidátka na prezidentku.“
Takže potřebujeme vidět vzory?
Nevíte, že můžete být kosmonautka, do té doby, než uvidíte jinou takovou. My jsme viděly naše mámy a mezi nimi je hrozně málo těch, které si řekly hodně peněz, které jsou ve špičkových pozicích.
Jste optimistka? Přijde tahle změna brzo?
Říká se, že rok 2018 je rokem ženy. Naznačují to i hnutí, která tady vznikají a jsou vidět. Je to přirozený socioekonomický vývoj. Našla jsem statistiku, že přes 40 procent primárních nebo jediných živitelů amerických domácností jsou ženy. Ty holky mají neskutečnou sílu, jen si to ještě neuvědomily.
Foto: Lubica Martincová
