Co mají společného narozeninová přání a chleba? Antonína Kokeše. Úspěšného českého podnikatele, který v roce 1990 rozjel spolu se spolužákem z VŠE společnost Albi, jež dnes kromě dobře známých přáníček prodává i deskové hry a její roční obrat je přes tři čtvrtě miliardy korun. Před čtyřmi lety v sobě Antonín Kokeš objevil vášeň pro chleba a k Albi přidal jedno pražské Antonínovo pekařství. Dnes má už čtyři a ve všech se stojí fronty. A taky se rozhodl, že své know-how, jak podnikat, pošle dál. Pro zájemce pořádá semináře a přichystal i krátký seriál pro Forbes.cz. V prvním díle najdete jeho rady pro podnikatele začátečníky.


Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale podnikání je pro mě stejné jako houbaření. Zamyslete se nad tím. Obě akce od vás vyžadují aktivitu – buď musíte něco rozjet, nebo se vydat do lesa – a ani jedna nemá jistý výsledek.

Čtěte také: Petr Kováčik (Skrz.cz): Jak jsem během pár let vybudoval stamilionový startup

To ale neznamená, že se nemůže cestou stát něco jiného. Místo hub najdete třeba borůvky a stejně tak, když se neosvědčí váš původní podnikatelský nápad, třeba přijdete na něco jiného. Nebo prostě jen nasbíráte zkušenosti. A i to se počítá.

Houbaření je zkrátka nejisté, stejně jako podnikání. Pokud se ale budete bát, čekat na správný okamžik a neustále přemýšlet, jestli jste na všechno připraveni, tak se pravděpodobně nikam nedostanete. Tak se nebojte, tohle je několik rad pro začátek, které se mi jednoznačně osvědčily.


Antonín Kokeš, zakladatel a majitel Albi a Antonínova pekařství.

1. Zůstaňte začátečníkem

Lidé si často myslí, že o tom, do čeho se chtějí pustit, musí vědět všechno. To je jeden z největších omylů. Když jsem rozjížděl pekařství, tak jsem vůbec netušil, jak se peče chleba, dokonce jsem si myslel, že se do něj dávají vajíčka. Ale věděl jsem, že ho chci dělat.

To, že něčemu nerozumíte, je vaše výhoda, protože se neustále ptáte a hledáte, a můžete tak jednoduše přijít na nové věci. A neustálé hledání nových věcí je přece definicí podnikatelského ducha. Podnikání je cesta, a až když po ní jdete, tak se vám začnou otvírat nové obzory.

Označení profesionální slepota neexistuje jen tak pro nic za nic.

2. Energie je nejdůležitější

To, že máte chuť něco dělat, je mnohem důležitější, než jaký nápad vlastně máte. Opravdu.

Spousta lidí se trápí, jestli bude jejich produkt fungovat a jestli je to dost inovativní, ale to přece není žádný imperativ! Spousta úspěšných firem nic nového nevymyslela, často se třeba jen inspirovaly, ale uspěly, protože byly nadšené.

Pokud inovativní nápad máte, tak je to skvělé, ale je to už jen třešinka na dortu. Základem úspěchu je podle mých zkušeností a hlubokého přesvědčení to, že máte rádi svůj produkt a své zákazníky a rozumíte jim.

V podnikání se dostanete do strašných krizí a nebude vás to bavit. A jedině spokojený zákazník je ten, kdo vám vždycky ukáže smysl. Tak myslete na to, že ho potřebujete neustále vidět, musíte ho znát a mít ho rádi, bez toho to nejde.

3. Promluvte si s přáteli

O byznysu je potřeba mluvit, abyste ho mohli cizelovat. Důležité je, abyste to dělali s lidmi, kteří vám dají skutečně upřímnou zpětnou vazbu. A to jsou většinou jen vaši blízcí.

Spousta lidí dnes dělá výzkumy trhu, jenomže lidi si ne vždy dokážou představit situaci, o které mluvíte, nebo produkt, který chystáte. Nebo prostě nemusí mít chuť vám upřímně odpovídat nebo jen chtějí být slušní. O to spíš, když se to děje někde na ulici.

Tím nechci říkat, že výzkumy trhu jsou k ničemu, ale mají jen omezenou vypovídající hodnotu. Mohou přinést dobré nápady, ale nikdy neposkytnou stoprocentní zpětnou vazbu, kterou zejména ve fázi rozjezdu potřebujete. A pozor i na experty v oboru, trpí zmiňovanou profesionální slepotou.

Zeptejte se tedy manželky, běžte s kamarády na pivo, tam se všechno dozvíte.

4. Co byste si měli napsat

Nemá smysl sepisovat dlouhé plány, ale něco si napsat je dobré. Já mám pravidlo dvou listů papíru – protože rád píšu tužkou a jeden papír je málo a tři už zase zbytečně moc.

A co by na těch dvou papírech mělo být? Jen dvě věci, ale extrémně důležité:

  • co chci dělat
  • co nechci dělat

Zejména druhý bod je zásadní věc, která vám, když si ji ujasníte, pomůže mnohem líp si definovat první. Uvědomte si, že všechny obsluhovat nemůžete, a buďte co nejkonkrétnější. Když si uvědomíte, co všechno nechcete, to, co chcete, z toho vyplyne samo.

Z mé zkušenosti s tímhle lidé mají největší problém. Říct, co nechcete, je totiž těžké, vyžaduje to hodně času a přemýšlení, rozhodně to ale za tu námahu stojí. Když totiž budete jasně vědět, co váš produkt není, tak ho budete moci mnohem lépe zacílit. A čím zacílenější a srozumitelnější produkt máte, tím je silnější.

5. Jak se finančně zajistit

Kolik peněz budete potřebovat, závisí na tom, co chcete dělat. Obecně jsem ale přesvědčený, že je lepší vaši myšlenku přizpůsobit tomu, kolik peněz máte k dispozici, a ne naopak.

Když budete chtít mít polévkárnu, a nemáte na to, pronajmout si restauraci, tak přece můžete začít se stánkem na farmářském trhu. Nebo psát recepty, nebo dělat kuchařku na zavolanou.

Půjčit si peníze je samozřejmě varianta, ale lidé často na peníze/investora čekají, měsíce je shánějí a to jim plýtvá energii úplně jiným směrem, než jakým by bylo třeba. Opravdu, prostě začněte. A uvědomte si, že žádná půjčka od banky není zadarmo.

6. S partnerem, nebo bez? 

Univerzální odpověď na tuhle otázku není. Pokud jste sám a zvládnete to, tak je to dobře, pokud jste dva a klape vám to, tak taky. O tom to není.

Myslete ale na to, abyste měli někoho, kdo bude fungovat jako vaše protiváha a nápady vám bude schopný upřímně pochválit nebo zkritizovat.

7. Jak se budete jmenovat

Název o firmě hodně říká, takže si ho pořádně rozmyslete a udělejte to na začátku. Je to totiž ta nejstručnější esence vaší firmy a pomůže vám při definování, co chcete dělat.

A nezapomínejte, že potřebujete doménu. Nevěřili byste tomu, kolik lidí na to zapomíná. Tak si zjistěte, jestli je volná, třeba hned zítra. Uděláte první krok.

Více o Antonínu Kokešovi, včetně informací o jeho podnikatelských seminářích, najdete na jeho webu.

Foto: Jiří Turek a Jana Jabůrková