Aktuální vydání magazínu Forbes

Čtvrt století ve stínu. Jak švagři Bob & Erich udělali z žaluzií velký byznys

Pošli to dál

Žaluzie, to bylo po revoluci žádané a nedostatkové zboží. Pokud jste byli mezi těmi, kdo si v 90. letech nechali zastínit okna úzkými lamelami, je docela velká šance, že jste pomohli jedné nenápadné firmě z Opavy vyrůst. Je to klasický příběh, který máme ve Forbesu rádi: o píli, rodině a inovacích, od začátků v garáži až k (téměř) miliardovým tržbám a práci pro pět set lidí.

Čtěte také: Od reklamky k rukavičkám. Jak Čech oživil věhlas prvorepublikové značky

Ta firma se jmenuje ISOTRA a její kořeny sahají do raného kapitalismu. Dva švagři Erich Stavař a Bohumír „Bob“ Blachut tehdy prodali knížky z kuponové privatizace a s utrženými 12 tisíci korunami se pustili do podnikání.

Jezdili po rodinných domech a bytech a montovali okenní těsnění. Práce rychle přibývalo a zákazníci se často ptali, zdali dělají také žaluzie. Tehdy byl po nich takový hlad, že si lidé na pořadníku pobyli i dva roky.


Zleva: Erich Stavař, Lýdie Blachutová a Bob Blachut.

Tak se v roce 1992 zrodil nápad a posléze i firma – její jméno vzniklo odvozením od anglických slov Isolation (izolace) a Trade (obchod). Začínalo se u Blachutů doma ve vyklizené garáži, až po roce výroba přesídlila do prostor bývalého JZD v Bolaticích.

„Večer, když jsme všichni padli únavou, jsme si říkali: Tak tohle je to podnikání? No to potěš,“ vzpomíná Lýdie Blachutová, manželka Boba, která se posléze zapojila do práce ve firmě. Zakladatelé totiž do práce zapřáhli i své rodiny a přátele a až další rok nabrali první zaměstnance.

Byznys letěl kupředu jako splašený. Už v roce 1994, tedy dva roky od založení, měla ISOTRA skoro padesátku zaměstnanců a obrat 25 milionů korun.

„Já jsem obchodník a Bob strojař. Nejlepší, jakého znám. Dohromady nám to klapalo od začátku,“ popisuje základní vazbu firmy Erich Stavař. S Blachutem si pořídili vstřikovací lisy a vybavili nástrojárnu tak, že si mohli začít vyrábět vlastní komponenty stínicí techniky.

„Měli jsme stará ojetá auta, děti dostaly kola po předcích. Naše rodiny žily velice skromně a na dovolenou nebylo,“ popisuje Blachutová. „Nebyli doma manželé ani peníze. Dávali jsme si plat 4000 korun a jinak jsme všechny vydělané finanční prostředky investovali zpět do firmy.“

Velký zlom přišel v roce 2000: tehdy začali vyrábět řetízkové žaluzie, na danou dobu velkou novinku. Sice s ní nebyli na trhu první, ale měli k žaluziím vlastní ovládací systém. S ním zabodovali nejen na prestižním oborovém veletrhu ve Stuttgartu, ale hlavně u zákazníků. Tehdy ve zlatých časech dělali žaluzie, a zejména ty řetízkové, až na 50 tisíc oken měsíčně.

„Manžel je Steve Jobs v žaluziích,“ komentuje to se smíchem Blachutová, která sama prošla ve firmě několik pozic. „On sám s tím označením samozřejmě nesouhlasí, ale je to fakt neuvěřitelný technický nadšenec, skoro až šílenec.“

V roce 2001 tržby poprvé překročily hranici 100 milionů a od té doby rostou – až na krátké období hospodářské krize, kdy se propadly o 20 procent a propuštěno bylo skoro 150 lidí – a letos by měly dosáhnout 750 milionů. Isotra spolu s vsetínskými firmami Climax a Stín Kovo nyní patří mezi tři největší výrobce stínicí techniky u nás. A to platí i do velikosti výrobní plochy – opavská fabrika se rozkládá na ploše přesahující 50 tisíc metrů čtverečních.


Erich Stavař a Lýdie Blachutová.

Dnes už ISOTRA nedělá jen interiérové žaluzie, její portfolio se postupně rozšířilo o venkovní žaluzie (dnes dominují) a dále venkovní a vnitřní rolety, screenové rolety, markýzy, sítě proti hmyzu, plisse a japonské stěny.

Podle vlastních výpočtů za svou existenci ISOTRA zastínila celkem asi 9,2 milionu oken. „Šli jsme z nuly, z garáže. Celé to bylo jen o píli, dřině, entuziasmu… a samozřejmě skvělých lidech ve firmě. Jsme hrdí, kam jsme to dotáhli. O tom se nám ani nezdálo,“ dodává Stavař.

Výrobky opavské společnosti už putovaly do desítek zemí světa: kromě Evropy i do Ruska, Japonska, Jižní Koreje, Maroka, Saúdské Arábie či Austrálie. V Česku její stínicí techniku můžete najít kromě tisíců soukromých domů či bytů například i ve velkých administrativních komplexech, jako je budova Delta na pražské Brumlovce nebo v projektech Rustonka a Aviatica, dále v laserovém centru v Dolních Břežanech nebo biomedicínském centru Akademie věd.

Firmě patří šest patentů a 26 užitných vzorů a obecně hodně sází na vlastní inovace – podle Stavaře jde o jedinou firmu, která si sama vyrábí technologie pro výrobu žaluzií, komponenty a zejména hotové výrobky. Blachut loni přišel s novou technologií řetězové žaluzie Titan, která k ovládání žaluzie využívá řetězový systém umístěný ve vodicích lištách žaluzie. Lamely jsou z hliníkového plechu a ve spodní uzavřené poloze jsou tzv. uzamčeny. Investice do válcovací tratě pro Titan, kterou si sami vyrobili, je vyšla na sedm milionů korun.

„Troufám si říci, že jsme jediná firma na světě v oboru stínicí techniky, která umí vyvinout nový výrobek na zakázku, navrhnout design, vyrobit k němu jednotlivé komponenty, otestovat a certifikovat nový produkt, nastavit technologické procesy, vyvinout nové strojní zařízení a dodat takto kompletní technologii,“ říká Blachut s tím, že v současné době se svým vývojovým týmem pracuje na „nejlepší a nejproduktivnější výrobní lince v oboru“. Ta by měla vyhovovat i trendům Průmyslu 4.0, tedy digitalizaci a automatizaci. Co to přesně bude u žaluzií a rolet znamenat, to zatím nechce Blachut prozradit.

Po čtvrtstoletí v byznysu si oba zakladatelé občas chtějí udělat radost. Bob Blachut, jenž v mládí chtěl být vojenským pilotem, si pořídil ultralight helikoptéru a Stavař si při pracovním pobytu v Brazílii dopřál jogging po pláži Copacabana. Ale to neznamená, že by zakladatelé a majitelé opavského výrobce plánovali zvolnit. Naopak.

„Do tří let chceme mít obrat miliardu,“ říká Stavař. „To by mohlo vyjít.“

Foto: Michael Tomeš, archiv


 

Čtěte také