Aktuální vydání magazínu Forbes

Příběh s chutí mandloní. Jak ředitelka školky dala Česku originální alkohol

Pošli to dál

Byl to pozdně jarní den, který se neměl ničím lišit od těch ostatních, jaké plynou v poklidné jihomoravské obci. Slunce rozpalovalo střechy a zápraží, na kterém se vyhřívaly kočky, usedlíci byli tak jako každý všední den v práci nebo obhospodařovali svá pole a vinice.

V zapadlé ulici na kraji obce lemované nízkými rodinnými domky se ale zničehonic vynořilo deset černých limuzín a policejních aut, načež posádka jednoho z vozů svižně vyskočila a namířila si to přímo do garáže jednoho z rodinných domů. „Tady to opravdu být nemůže,“ vyřkl po chvíli velitel celé akce.

Tou jihomoravskou obcí jsou Hustopeče, tím domem s garáží sídlo firmy Hustopečská mandlárna Kateřiny Kopové, bývalé ředitelky mateřské školky, která se před pěti lety vrhla jako úplný elév do byznysu s alkoholem.

Čtěte také: Příběh paštik se slovenským know-how, které oslnily i labužníky z Francie

Začala vyrábět pravou mandlovici, kvůli které se v Hustopečích odehrály i ony manévry. Věhlas originálního destilátu se totiž donesl až k první dámě, která ji chtěla během návštěvy svého chotě v Jihomoravském kraji ochutnat.

„V naší garáži, kde máme menší sklad, opravdu nebyly vhodné prostory k takovému setkání. Naštěstí přálo počasí, a tak jsme připravili stůl s posezením a občerstvením pod širým nebem přímo v unikátním mandloňovém sadu,“ začíná vyprávět 38letá energická žena, která dnes ročně na trh dodá 20 tisíc litrů nasládlého destilátu.

Málokdo dnes ví, že na jihu Moravy se nachází ojedinělý mandloňový sad ve střední a východní Evropě.

„Po druhé světové válce se k nám dováželo 300 vagonů mandlí ročně. V 50. letech jsme ale chtěli být ve všem soběstační, proto byly hustopečské svahy vytipovány jako nejteplejší oblast v Československu, hodně podobné íránským svahům. Tehdy tu začala taková mandlová mánie,“ vypráví Kateřina s tím, že na okolních svazích bylo v té době vysázeno zhruba 50 tisíc mandloní.

Mandlovice se v Hustopečích vyráběla odnepaměti, jak ale bývá na Moravě zvykem, pocházela z domácích kotlů. A Kateřina se na jedné ze slavností z hecu zavázala, že výrobu zlegalizuje. „Chtěla jsem, aby město mělo svou značku a bylo pyšné na to, že má svou vlastní mandlovici, která je opravdu ta nejlepší,“ vzpomíná.

ALC_9695

Zakladatelka Hustopečské mandlárny Kateřina Kopová . Foto: Alena Oršoničová

Nestorem hustopečské mandlovice se stal jeden ze starousedlíků Rudolf Poslušný, od kterého Kateřina získala originální recepturu. Větší oříšek byl – a dodnes je – úřední šiml. První várka mandlového destilátu totiž byla hotová zrovna v době, kdy kvůli metanolové aféře začala dočasná prohibice, která navíc přinesla přísnější normy.

„O alkohol jsem se nebála, ten se nezkazí a přinejhorším bychom jej rozdali. Dostala jsem se ale do situace, kdy jsem najednou měla složit pětimilionovou kauci. V té době jsme s kamarádkami nedělaly ve svém volném čase nic jiného, než že jsme v garáži lepily etikety na flašky. A proto když jsem jela z úřadu, rozbrečela jsem se,“ vypráví.

V té době ještě dělala ředitelku mateřské školky v sousedních Starovicích, i tak se ale rozhodla, že se nevzdá. Vyplatilo se. Hustopečská mandlárna dnes vyrobí přes 40 tisíc půllitrových lahví originální mandlovice, která bez jakéhokoliv marketingu při ceně zhruba 350 korun za půllitr samovolně pronikla do všech koutů Česka.

„Naši mandlovici teď prodávají lidé, kteří ji sami ochutnali a chutná jim, což je pro mě zadostiučinění,“ říká Kateřina nad šálkem mandlové kávy, která také spolu například s paštikou s mandlovicí nebo mandlovou kosmetikou patří do portfolia hustopečské mandlárny.

Hlavním artiklem je ale pořád destilát ve třech provedeních – klasická, kávová a višňová mandlovice, která je spíše likérem. Mandloňový výtažek, jenž je základem destilátu, ale nepochází z jihomoravských svahů, nýbrž ze Španělska. „Tolik mandlí tu nemáme, a navíc jsem zastáncem toho, že než abych zdejší mandle sbírala pro sebe, je lepší, když fungují jako osvěta,“ vypráví už v kopcích nad obcí, kudy vede turisticky oblíbená mandloňová stezka.

Z rozhledny, která jí kraluje, se pak můžete pokochat výhledem nejen po mandloních a meruňkách, které jižní Moravě dominují. Když se otočíte, dohlédnete i na Pálavské vrchy, pod kterými se leskne vodní plocha novomlýnské nádrže.

IMG_20170721_150215

Mandloňové a meruňkové sady nad Hustopečemi. Foto: Antonie Fiedlerová

Sady patří obci, Kateřina si ale loni splnila svůj sen a pořídila si pozemek hned vedle obecních sadů, kde nyní rostou její první vlastní mandloně. „Z toho mám opravdu obrovskou radost,“ říká, zrovna když její hektarový pozemek míjíme.

Čtěte také: Příběh prémiových kytar z Moravy, na nichž své hity brnká Suzanne Vega

Hustopečská mandlárna už na ročních tržbách překonala 10 milionů korun a čeká ji další rozvoj. Kateřina se svým bratrem a dvěma zaměstnankyněmi nyní připravují nové prostory přímo v centru Hustopečí, kde bude nejen sklad a kanceláře, ale také prodejna s kavárnou.

„Takže všichni, kdo tudy pojedou do vinařských obcí, pojedou kolem nás,“ usmívá se podnikatelka. „Nechci utlačovat místní vinaře s mandlovicí, ale mandlovice s vínem jde pěkně dohromady,“ dodává hned vzápětí.

A z toho, jak jí kvete byznys pod rukama, má upřímnou radost. „Jsem laik a amatér, vše dělám dle svých pocitů. Mandlovici tak mám opravdu vybojovanou. Kdybych se ale do toho měla pustit znovu, už bych na to neměla odvahu,“ posteskne si v závěru našeho setkání nad tím, jak je v dnešní době naivní hledat na úřadech lidský přístup, který úplně vymazala změť paragrafů.

Úvodní foto: Alena Oršoničová


 

Čtěte také