Aktuální vydání magazínu Forbes

Odešli z města a začali farmařit. Proč byste to měli udělat taky?

Pošli to dál

Geodetik, programátor nebo truhlář. Ti všichni se v určitý moment svého života rozhodli a vyměnili kancelář za čerstvý vzduch, město za vesnici.

Čtěte také: Tak trochu jiná farma aneb Jak se ajťáci stali pěstiteli cvrčků

Možná nad tím občas přemýšlíte taky, ale je to opravdu taková idylka? Nebo je to nakonec jen podnikání jako každé jiné?

Tady jsou čtyři příběhy a čtyři farmáři, kteří říkají, jaká jsou pro a proti tohoto rozhodnutí:

Farma Foštof, Miletín

Jan Forster a Marcel Štofik

Janovi a Marcelovi je 40 let a původně nechtěli farmařit vůbec. Hledali jen místo na víkendy, a když narazili na 10 let opuštěný klášterní statek v Miletíně, začali ho po víkendech dávat vlastníma rukama dohromady.

Od té doby uběhlo osm let a oni už čtyři roky farmaří. Marcel původně pracoval v IT a Honza si prošel potravinářskou inspekcí a pracoval v odborných zemědělských časopisech.

Jako první u nás začali produkovat plástečkový med, dnes mají také bio zeleninu, ovoce, mošty, povidla, čaje nebo bio hovězí.

Proč bychom do toho šli znovu?

Oba jsme byli uštvaní prací a neviděli jsme v ní budoucnost. Řekli jsme si, že to zkusíme, protože kdyby to nevyšlo, vždycky si najdeme jinou práci.

A proč to není jen tak?

Chybí nám jediná věc, a to vše hodit za hlavu a odjet na dovolenou. Takže uznávám, že zaměstnanecký poměr má dvě jasné výhody.

Nejtěžší ale bylo přesvědčit místní, že dva floutci z Prahy dokážou hospodařit. Dost se nám ze začátku smáli, ale když viděli, že vše rekonstruujeme vlastníma rukama, začali nás brát.


Statek Zelený dub, Dubí Hora
Michal Jursa a Julie Jursová

Michal Jursa původně pracoval jako programátor mimo jiné i v Seznamu nebo IBM. A zjistil, že korporátní prostředí není nic pro něj. Podobně to měla jeho žena Julie, která pracovala v administrativě.

Ve vesničce Dubí Hora 10 kilometrů od Písku koupili totální ruinu, kterou zlikvidovali a postavili místo ní statek, kde dnes mají 30 ovcí, 19 postelí pro turisty, pět hektarů pastvin a věnují se výrobě sýrů.

Proč by se už do kanceláře nevrátili?

Tohle rozhodnutí nám dalo samostatnost a pocit, že po nás zůstává kus hmatatelné práce, že děláme něco, co dává smysl a nekončí s tím, jestli vám jde internet.

Že to byla dobrá volba, mi ukazují ty momenty, kdy po těžkém porodu rozhýbáte jehně a postavíte ovci na nohy nebo když po půlroce čekání rozkrojíte sýr a on je super. To za klávesnicí nezažijete.

A co není jen tak? 

Nejtěžší je důslednost a rutina. Jak začnete jednu z denních udržovacích prací flákat, vždy vás dožene a věřte, že je to horší než pracovat pár nocí před odevzdáním IT projektu.

Někdy nám taky chybí každý den dvě až tři hodiny, které bychom mohli proflákat a víc si užít to hezké kolem.


Rodinná farma Děčany

Luděk Bedecs, David Bedecs, Jitka Bedecsová

Rodina původně z Mostu a Litvínova šla do farmaření po hlavě, když si uvědomila, že je u nás velká poptávka po mléčných výrobcích. Bedecsovi tak před osmi lety koupili dům v Děčanech a začali jej předělávat na farmu.

Dnes chovají kozy a krávy a z mléka vyrábějí mléčné produkty, které prodávají na farmě, rozvážejí do domů, obchodů nebo restaurací v okolí.

Proč by neměnili?

Je to výzva, díky které se můžete neustále zdokonalovat. A taky skvělý pocit, když se za vámi na statek vracejí zákazníci a vy víte, že to děláte dobře.

Velmi rychle jsme taky odvykli nekvalitnímu jídlu, které ve městech pořád převažuje. Není nad to, mít po ruce vlastní maso, zeleninu, mléko a sýry.

A minusy?

Někdy je obtížná ta odvrácená tvář vesnice, konkrétně pomluvy a závist, kdy si lidé neuvědomují, že pracujeme nonstop a nic nemáme zadarmo.

Taky je to všude daleko, jen tak večer si na pizzu nezajedeme a o dovolené si zatím necháváme jen zdát.  (smích)


Statek Horní Dvorce, Strmilov

Radek Dubový a Michaela Dubová

Manželé Dubovi koupili historickou usedlost z roku 1355 před 14 lety. Aby mohli vyrábět český ovčí sýr. Dnes mají šest zaměstnanců, 140 hektarů půdy, tisíc ovcí a ročně zpracují 100 tisíc litrů ovčího mléka. Své sýry prodávají do supermarketů a na statku provozují prodejnu a hospodu.

Co jim jejich rozhodnutí dalo… 

Od začátku chceme ukazovat, že se dá zemědělství dělat jinak. A to ručně, bez barviv a konzervantů. Když vidím, že máme jako farmáři v Globusu o metr delší regál, nebo když si dám v restauraci salát s naším sýrem, tak si říkám, že to rozhodně stojí za to.

Navíc nám to dalo neuvěřitelnou pokoru, kdy jsme připravení pracovat až do smrti 360 hodin měsíčně bez nároku na pravidelnou mzdu, pětitýdenní dovolenou nebo důchod.

… a proč to není vždycky med?

Pár věcí jsem si určitě představoval jinak, třeba to, že manželku odvedu do panenské přírody, a nakonec jsem ji zahrnul stohy těch nejabsurdnějších papírů, jaké si dovedete představit.

Ani na vesnici se tak nevyhnete pracovnímu stresu a nejtěžší je se pořád věnovat všem dětem a podnikání jim nezprotivit.


 

Čtěte také