Aktuální vydání magazínu Forbes

revolucie_sajt
prace

Prokletí pružné pracovní doby. Proč se cítíte provinile?

Pošli to dál

Nebýt vázán klasikou „od osmi do čtyř“ není vždy požehnáním, protože občas může být taková pracovní volnost nepřetržitým zdrojem stresu.

Našli jste práci snů, můžete odcházet dříve a dovyřizovat maily večer z domu? Ano, je to standardní procedura, tak proč se kvůli tomu cítíte tak provinile? Může to být prokletím pružné pracovní doby.

Výzkumníci zjistili, že mnoho lidí, kteří mají pružnou pracovní dobu, se nejsou schopni zbavit neustálého pocitu viny. Mají pocit, že musejí pracovat delší dobu a produkovat více výsledků, aby dokázali, že odvádějí to, co mají, i když to po nich vlastně nikdo prokazatelně nevyžaduje.

„Lze říci, že zaměstnanci, kteří si pracovní dobu mohou určovat sami, mají nejvíce přesčasů,“ srovnává pro BBC doktorka Heejung Chung, odbornice v oboru sociologie a sociální politiky na University of Kent ve Velké Británii. Její výzkum zjistil, že lidé s pružnou pracovní dobou měli v porovnání s těmi s pevnou, standardní pracovní dobou v průměru o čtyři hodiny přesčasů více.

Čtěte také: Proč by každý zaměstnanec měl mít neomezenou dovolenou

Někteří lidé mohou zažívat tento pocit „provinilosti z pružné pracovní doby“ a myslet si, že je jejich nepsanou povinností pracovat déle a více, neboť umožnit zaměstnanci volit si pracovní dobu vnímají někteří zaměstnavatelé jako privilegium. Tito lidé si pak sugerují povinnost ospravedlňovat legitimitu své práce z domu v čase, který si sami určí, dokazováním, že jsou stejně produktivní či dokonce produktivnější.

Chung to vysvětluje ještě jinak: „Pokud si pracovní dobu určujete ve větší míře sami, máte sklony se více obávat tehdy, když zrovna v práci nejste – a u lidí s největší kontrolou nad svou pracovní dobou je to daleko nejvýraznější. Nárůst sklonů k obavám je nejvyšší v zemích s vysokou úrovní nezaměstnanosti, méně stabilními podmínkami na trhu práce, a také tam, kde mají zaměstnanci slabší vyjednávací pozici.“

V zemích, kde je dřívější odchod z práce akceptován, mají zaměstnanci menší sklony k pocitům nátlaku či viny.
Jennifer Tomlinson, profesorka genderových a zaměstnaneckých vztahů na Leeds University Business School, věří, že tyto trendy jsou závislé na kultuře. V zemích, kde nevadí jít z práce domů dříve a práce na částečný úvazek je obvyklejší, mají zaměstnanci menší sklony k pocitům viny nebo tlaku, protože se tam více hledí na odvedenou práci, než na čas, který v práci strávíte. Což je případ třeba Francie, Dánska, Švédska či Nizozemí.

Pružný strach

Pro některé z nás znamená jakákoli možnost kontroly nad pracovní dobou příležitost ke snazšímu skloubení pracovních a rodinných povinností. Například v rodině se dvěma pracujícími rodiči může jeden z rodičů chodit do práce na sedmou a být doma právě včas, když se dítě vrací ze školy, zatímco ten druhý se může postarat o dítě ráno, jít do práce na desátou a domů pak večer přijít později.

Pro mnoho zaměstnanců je však strach ze ztráty práce důvodem, proč si raději odsedí svou dobu v kanceláři a na pružnou pracovní dobu se raději ani neptají.

Čtěte také: Deset důvodů, proč nebýt dokonalý zaměstnanec

Pouze 10 procent zaměstnanců v Austrálii pracuje pravidelně z domova. „Což je ve srovnání s mezinárodními standardy relativně málo,“ říká Rea Cooper, proděkanka Business School University of Sydney. Její výzkum prováděný zejména mezi zaměstnanci v sektoru služeb nicméně ukazuje, že ti s pružnou pracovní dobou jsou vysoce produktivní.

„Mnozí říkají, že za nestandardních podmínek (míněno pružná pracovní doba) pracují mnohem více než jejich spolupracovníci s pevnou pracovní dobou,“ říká Cooper. S tímto pocitem se zajisté mnozí z vás s pružnou pracovní dobou ztotožní.

Takže až se příště budete cítit provinile na odchodu z práce po brzkém ranním příchodu, mějte na paměti – nejste v tom zdaleka sami.

Čtěte také