Aktuální vydání magazínu Forbes

Virtuální vychytávka hokejového táty mění tréninky, zkouší ji i v Americe

Pošli to dál

Bylo to teprve tři dny poté, co Washington Capitals vyhráli Stanley Cup. Americké hlavní město se ještě ani nestihlo vzpamatovat z bujarých oslav a tréninkové centrum vítězů nejprestižnější hokejové ligy světa hostilo českou výpravu.

Čtěte také: Kdo se bojí, nesmí do eSports. Jak spojit marketing s profesionálními gamery?

V zasedačce areálu Kettler Iceplex čelil Bohdan Tetiva několika podezřívavým pohledům. Během 40 minut se pokoušel funkcionářům mládežnické hokejové organizace Little Caps vysvětlit význam svého projektu Sense Arena. Ve výrazech Američanů se hromadila skepse.

„Mysleli si, že jim Čechoslováci přijeli prodat jakousi videohru. Vtip byl ale v tom, že si nás sami našli a pozvali,“ říká zakladatel českého hokejového VR trenažéru na cvičení úkonů, pro něž není při opravdovém tréninku na ledě dostatečný prostor. „Předem nám řekli, že nemají peníze, ať žádný obchod neočekáváme,“ rekapituluje dnes s úsměvem.

Po prezentaci přišel čas na zkoušku. Tetiva a jeho tým vybavili místnost několika senzory, plazmovou televizí a trenérovi Little Caps půjčili speciálně upravenou hokejku, VR headset a batoh s počítačem. Dali mu vyzkoušet několik tréninkových modulů a zbytek auditoria ho udiveně pozoroval.

„Američané naprosto otočili. Když si to zkusili, zářily jim oči. Rázem nebyly peníze vůbec problém. Jejich jedinou starostí bylo, že v areálu už není žádná volná místnost, kam by mohli vybavení umístit,“ popisuje Tetiva wow effect z Česka.

Ten prý Sense Arena budí u každého, kdo si ji vyzkouší. Jejím jádrem je speciální VR software, který je doplněn o zařízení HTC Vive a částečně o vlastní hardware. Pak už stačí jen místnost o minimální velikosti 4 x 4 metry a můžete trénovat.

Nápad přenést hokejový trénink do virtuálního světa se zrodil přímo u kluziště. „Můj jedenáctiletý syn hraje hokej a já jsem typický hockey dad, který ho od přípravky doprovází. Za tu dobu jsem vypozoroval několik problémů standardního tréninku,“ říká vysoký muž, který se dříve profesionálně věnoval basketbalu, a jehož otec v něm dokonce reprezentoval Československo na olympiádách.

Problémem číslo jedna je u začínajících hráčů podle Tetivy nevyvinuté hokejové myšlení. To se pochopitelně těžko učí a fígl, jak na něj vyzrát, spočívá v opakování. „Při hokeji musíte přemýšlet a počítat. Jak říkal Gretzky – nebruslit tam, kde puk je, ale tam, kde bude. Vezměte si takovou přihrávku do jízdy. To se naučíte za tisíce opakování, kdy se do té situace dostanete. Při tréninku to však zkrátka není možné.“

V jeho VR počinu ale tisíc přihrávek do jízdy nepředstavuje žádný problém, k tomu je jeho prostředí k nerozeznání od skutečného světa (i fyzikální zákonitosti v něm fungují, jak mají) a veškerá herní data se samozřejmě sbírají a následně poskytují trenérům dobrou indikaci, v čem se musí daný hráč zlepšit.

Tetiva šest let působil a má podíl v BrainzVR (agentura vyvíjející VR aplikace pro třetí strany), a jak říká, vždy ho fascinovalo, co je v technologickém světě možné. „Mojí starostí nebyla složitá realizace, ale domněnka, že už to někdo na světě dělá… Zatím jsme  nikoho neobjevili a vypadá to, že jsme první,“ pochvaluje si.

Svůj aktuální projekt rozjel teprve loni v květnu, kdy dával dohromady první tým. A jakkoli se Sense Arena jevila jako logické řešení tréninkových problémů, potřeboval si svou ideu nejdřív někde ověřit. Oslovil několik expertů, mezi nimiž byl například profesor z FTSV Tomáš Perič, který hokejové trenéry učí, jak správně vést tréninky, či Filip Pešán, toho času kouč Liberce, který loni vedl juniorskou reprezentaci.

Liberec byl také prvním týmem, který začal Sense Arenu testovat. V současné chvíli probíhá takzvaný kontrolovaný launch, tedy pilotní provoz přes vybrané partnerské týmy. V Americe se zatím jedná o mládežnické organizace jako Colorado Springs Tigers. Ambice jsou ale nejvyšší možné – stát se součástí tréninků týmů NHL.

„Jednali jsme s Detroitem a Dallasem a udělali tam první krůčky. U hráčů tohoto formátu to pochopitelně není o hokejovém myšlení, a proto se v souvislosti NHL hodně soustřeďujeme na hru před brankou – střílené přihrávky, dorážení a tečování. To jsou věci, které tam rozhodují zápasy, protože tak dnes padá nejvíce gólů,“ vypočítává Tetiva.

Projekt, který doposud spolykal na 7 milionů korun a který letos vyhrál v soutěži Vodafone Nápad Roku, neunikl hledáčku investorů. Tetiva si nedávno plácl s českým venture kapitálovým fondem, a na dobývání USA je tak dobře připraven. „O tom, kdo nám dal peníze, budu moci mluvit až na podzim, ale spojuje nás láska ke sportu,“ opatrně krouží kolem identity VC fondu.

Na podzim se chystá i komerční spuštění. Byznysmodel Sense Areny bude založený na pravidelných platbách, jež mají týmy za používání platit. Profesionální licence bude stát 1000 až 1500 dolarů měsíčně. Domácí verze, která může sloužit i jako kratochvíle, vyjde na 100 dolarů.

Dlouhodobé cíle projektu daleko přesahují hranice ledové plochy. „Neradi bychom zamzrli jen u hokeje. Ta myšlenka u něj vznikla, ale vybral jsem si ho také kvůli tomu, že je to jediný kolektivní sport, v němž máme jako Česko nějaké jméno. Kdybychom udělali něco pro basketbal, což je můj sport, tak nám to v Americe nikdo neuvěří,“ vysvětluje.

„Jakmile se ale dokážeme dostat do nejvyšší hokejové ligy světa, do basketbalové NBA už to nebudeme mít tak daleko.“

Foto: Ondřej Kuchovský, archiv Sense Areny

Čtěte také