V malém městečku Strážov v Pošumaví stojí mezi rodinnými domky zašedlá budova bývalé školky. Dětské výskání tu vystřídaly hučící stroje a ve vzduchu se mísí pach lepidla s kůží. Z ní tady vyrábějí brašny, bahoty nebo peněženky.

Čtěte také: Kouzlo mistrů ševců. Jak si bývalá miss plní sen o ručně vyráběných botách

V téhle malé manufaktuře nedaleko hranic s Německem šijí pro znovuzrozenou českou značku Kozak. Ta kdysi patřila k největším výrobcům kožené galanterie mezi zeměmi socialistického bloku, po revoluci jí zlomila vaz levnější konkurence z Asie.

Před časem nabrala druhý dech díky filmovému producentovi Danielu Strejcovi, který stál například za seriály Vyšehrad nebo Lajna.

Daniel Strejc a „jeho ženy“ ve strážovské manufaktuře. Vlevo nová manažerka Kozaku Sandra Gellrichová, vpravo přítelkyně Helena Jiskrová.

„Naše batohy se snadno dají přeměnit v tašku přes rameno,“ ukazuje Strejc jednoduchý trik ve strážovské dílně, kam si přijel vyzvednout novou várku zboží. Zatáhne za poutko batohu a ze dvou ramenních popruhů je záhy jeden dlouhý.

K restartu Kozaku ho vedla spíš nostalgie než plán vydělat velké peníze. V nedalekém okresním městě Klatovy, kde část fabrik Kozaku stávala, se před 40 lety narodil a na tenhle kraj nedá dopustit. „Mám tady chalupu po babičce, kam často jezdím a kde mám i trvalé bydliště, přestože teď žiju v Praze,“ vysvětluje.

Dá se říct, že na chalupě u babičky, kde trávil jako kluk letní prázdniny, to vlastně všechno začalo. Ženské z babiččiny i okolních vesnic dostávaly z klatovské fabriky práci domů, šily bačkory nebo kabelky a malý Daniel to všechno vnímal.

„Vybavuju si, jak voněla kůže a lepidlo, jak paní, co šila bačkory, do nich vycvakávala díry na švy. Tohle vnímáte jako malé dítě a říkáte si, ten Kozak, to musí být něco!“ vzpomíná na doby, kdy podnik v sedmi závodech zaměstnával téměř tři tisíce lidí, jen v tom klatovském jich pracovalo kolem sedmi set.

I proto si kožené batohy, peněženky, kabelky nebo tašky nechává šít v tomhle regionu. Chce dávat práci místní švadlenám, které bývalý Kozak vesměs ještě pamatují.

Peníze z filmu jako vstupní kapitál

Nápad postavit značku opět na nohy, byť bez obřích továren a v novém designu, přišel v době přemítání, co s vydělanými penězi z filmu Padesátka, který produkoval. Nechal si udělat průzkum povědomí o značce a zjistil, že pokud se do toho chce pustit, musí jednat rychle. Za pár let by si na ni málokdo vzpomněl, lidem pod třicet už prakticky nic neříkala.

Strejc se často vrací do rodných Klatov. Na fotce v centru západočeského města. 

Po několikaměsíčním jednání se mu podařilo získat ochrannou známku, prozatím na 10 let. Oslovil přední české designéry a pustil se do první kolekce, na níž se podílela i jeho přítelkyně, grafická designérka Helena Jiskrová. Ta navrhla dámské psaníčko a vytvořila i nové logo Kozaku.

S prvním zbožím začali objíždět designové výstavy. Na jedné z nich si je vyhlédl internetový prodejce Zoot. S ním si loni v létě plácli a od té doby jsou v jednom kole. „Ocitli jsme se v situaci, na kterou jsme nebyli vůbec připraveni. Máme prakticky neustále vyprodáno,“ vypráví Strejc, který kdysi utnul studium práv těsně před koncem, aby je vyměnil za vysněnou produkci na FAMU.

Postupně a lidsky

Přiznává, že i kvůli jiným pracovním povinnostem se ke Kozaku v poslední době choval trochu macešsky. S tím teď má být konec. Dohled nad značkou nedávno předal přítelkyni a najal manažerku, která se má o chod firmy plnohodnotně starat.

„Seznámili jsme se s ní při natáčení seriálu. Dali jsme šanci člověku, který možná občas půjde stylem pokus-omyl, ale nám to takhle dává smysl. Jdeme takovým postupně lidským směrem,“ říká Strejc.

Drobná pohledná blondýnka, jejíž jméno je Sandra Gellrichová, působí na první pohled trochu nesměle, ale v životě už se musela poprat s větší výzvou. S vážnou nemocí, která jí od základů změnila život a s níž už třikrát svedla boj. V Kozaku pro ni bude úkolem číslo jedna zajištění pravidelných dodávek pro Zoot a zařazování nových výrobků do nabídky.

Pro letošek jsou v plánu další druhy batohů či pánský messenger, na příští rok školní taška, kterou Kozak kdysi vyráběl. Do léta má vzniknout vlastní e-shop, na kterém se začalo pracovat už předloni a kde má být dostupný veškerý sortiment. Část z nabídky, včetně bot, bude Kozak šít na zakázku. V plánu je i expanze do zahraničí. Konkrétní jednání probíhají v Jižní Koreji a v Rusku, uvažuje se o Dubaji.

Strejc odhaduje, že do vzkříšení značky dosud investoval 1,2 milionu korun. Za uplynulých 12 měsíců utržil půl milionu. O značku se podle něj začali zajímat investoři, od kterých dostal už 10 nabídek. Všechny ale odmítl.

„Kozak je teď v situaci, kdy už uživí jednoho člověka, a pozvolna roste dál. Bavilo by mě, kdybych firmu za 10 let vedl a kdyby to bylo prostředí kamarádů, kde je to hezky lidsky nastavené,“ vysvětluje svoje důvody. Sám teď vrhá hodně energie do práce pro internetovou televizi Stream, kde má od loňského prosince na starosti tvorbu seriálů.

Fotografie: Jan Schejbal