Osmaatřicetiletá Lenka Ondruchová začala koketovat se streetwearem už na přelomu tisíciletí. Během necelých dvou dekád se jí v náročném segmentu módy podařilo vybudovat prodejce streetwearu a tenisek, který má 50 zaměstnanců a tržby ve výši 180 milionů korun. Navíc její byznys každým rokem roste o 30 až 40 procent. Jak se žena bez podnikatelských zkušeností prosadila v náročném světě byznysu a jaká byla cesta k jejímu prvnímu milionu? Lenka Ondruchová se nyní dělí o své zkušenosti.

Podnikat se streetwearem a teniskami jsem začala v prosinci 2003. V Česku se nedaly sehnat věci, které jsem chtěla nosit, nakupovala jsem je v sekáčích nebo při cestách do zahraničí. Byla jsem součástí místní hiphopové komunity, potenciální zákazníky a jejich tužby jsem tedy dobře znala.

Čtěte také: Pět kroků k prvnímu milionu Martina Žufánka. Jděte proti proudu, radí

Problémem byla jen nedostupnost zboží, případně jeho vysoká cena. Našla jsem si tedy postupně cestu jak na módní veletrhy, tak k velkým dodavatelům. Spojila jsem se taky s podobným obchodem na Slovensku, abychom mohly společně dosáhnout na minimální odběry, které některé firmy požadovaly, a o větší objem zboží jsme se dělily. Nabídku jsem postupně rozšiřovala až do dnešních rozměrů.

Někdy ve druhé polovině roku 2005 se mi naskytla možnost odkoupit jeden obchodní prostor. Tak jsem šla do banky zkontrolovat stav peněz na účtu, na který jsem si odkládala část tržeb bokem.

Tehdy se většina plateb dělala cash stejně jako příjem tržeb a vyplácení zaměstnanců, takže jsem na ten účet moc často nekoukala a nevěnovala zůstatku příliš pozornosti. No a on se tam ten milion mezitím nastřádal – úplně mi to tenkrát vyrazilo dech.

Když nad tím tak zpětně přemýšlím, k mému prvnímu milionu mě dovedly hlavně tyhle tři zásady.

1. Vášeň a láska k oboru

Když jsem s podnikáním začínala, tenisky mě naprosto nadchly. A stejně tak mé nejbližší okolí, většina z nás je začala i sbírat. V době před Facebookem jsme třeba s kamarádem vybudovali komunitní server Sneakers.cz, kde se scházeli teniskoví nadšenci a sdíleli své poslední úlovky, debatovali o péči a čištění tenisek a o jednotlivých modelech.

Dělali jsme srazy, vysvětlovali lidem v televizi a v novinách, že sbírat tenisky je normální, vyprávěli příběhy, které za jednotlivými kousky jsou. Přenesli jsme na ně své nadšení a naučili spoustu z nich nosit a milovat sneakers, jako je milujeme my.

2. Vlastní kapitál

Měla jsem našetřeno zhruba 50 tisíc korun z nejrůznějších brigád a přeprodávání secondhandových věcí, od rodičů jsem si půjčila dalších 50 tisíc a jednou za měsíc taky starou dodávku, se kterou jsem jezdila do Varšavy pro zboží. Všechny vydělané peníze jsem vracela zpátky do podnikání.

Dala jsem tomu všechno – první volný víkend jsem měla po sedmi letech podnikání, dovolenou po osmi a moje první prodavačka měla vyšší měsíční plat než já. Naštěstí jsem vždycky uměla spojit práci se zábavou – jako třeba rap a reggae koncerty ve Vídní a Berlíně s obchodními schůzkami.

3. „Housky“

Najděte si produkt, který se prodává opakovaně a vy ho můžete pořád doskladňovat. Takovou vaši „housku“. S malými náklady tak máte jistý příjem, na který se můžete spolehnout, a díky tomu se můžete pustit do experimentů a dovolit si chybu.

A chyba, kterou bych neopakovala?

Poměrně pozdě jsem zavedla skladový systém. Stávalo se, že jsme neměli pořádek ve zboží a museli jsme vynakládat spoustu úsilí navíc. Automatizace pomocí technologie nám snížila chybovost a taky objem práce.

A proč nám to tak trvalo? Důvod byl jednoduchý, před 10 lety totiž na trhu nebylo žádné řešení, které by nám vyhovovalo, nikdo se neuměl technologicky vypořádat s naší nestandardní situací. Tak jsme si vytvořili externí tým a naprogramovali ho sami přímo na míru.

A v samém závěru přidám ještě několik rad pro ty, kdo s podnikáním teprve začínají.

  • Nezapomeňte odpočívat, i když vás práce baví a neuvěřitelně naplňuje.
  • Potkávejte se s lidmi, kteří jsou dál než vy, můžete se od nich hodně naučit.
  • Buďte slušní, féroví, plaťte včas jak dodavatelům, tak zaměstnancům a věřte, ze všechno zlé je k něčemu dobré – každá chyba vás posune dál.