Aktuální vydání magazínu Forbes

Dostaňte se do formy za 12 týdnů. Tohle je trénink, který dělají úspěšní Češi

Pošli to dál

Amazing 12. Dvanáct týdnů, které mění životy. Náročný transformační program, který stojí na dvou vašich fotkách – té na začátku a té na konci.

Tento tréninkový nářez vymyslel před deseti lety Ir Paul Mcllroy a jeho program začala přejímat fitness centra z celého světa. Do Česka ho jako první (a zatím jediný) před čtyřmi roky přivedl Michal Radar Vrátný z pražského gymu Železná koule.

Čtěte také: Tajemství úspěchu týmů Googlu nebo Applu? Improvizace. Zkusili jsme ji taky

Za tu dobu u něj Amazing 12 prošly tři stovky lidí, mezi nimi i Josef Průša (3D tiskárny Průša Research), Božena Řežábová (Gamee) nebo Jakub Nešetřil (Apiary).

„Na dvanáct týdnů si tě vezmeme na starost, budeme tě trénovat, naučíme tě správně jíst a dostaneme tě do životní formy,“ slibuje Koule na svých stránkách.

Abyste věděli, jestli tenhle program za padesát tisíc korun, které za něj zaplatíte, opravdu stojí, tak jsem pro vás šest týdnů vyzkoušela. Jak tvrdí trenéři, už v půlce si totiž uvědomíte, jak je intenzivní a jestli funguje.


Paul Mcllroy všechno vymyslel pro svého kamaráda, kterého chtěl vytáhnout ze závislosti na drogách. Dalo by se tak říct, že cílem Amazing 12 je dát vám řád a formu – za pomoci jídla a cvičení.

V reálu to vypadá tak, že od pondělí do pátku chodíte na hodinový trénink do tělocvičny, cvičíte ve skupince maximálně pěti lidí a máte svého kouče. Trénink spočívá v kombinaci práce s velkou činkou, jednoručkami, vlastní váhou, kettlebellem a sprintů do kopce (ve vašem volném čase).

Od pěti do šesti tak každý den cvičím v gymu na Národní třídě s Martinem, Yvonou, Petrem a Alenou pod vedením kouče Jakuba. Za hodinu uděláte například čtyři cviky po několika sériích a postupně se vám v jednotlivých cvicích přidává váha.

Je pravda, že si k tomuto druhu cvičení musím najít cestu, protože jsem zvyklá spíš na „flow“ jógy, běhu nebo plavání. Zvedání činek mě moc nebaví. To se ale mění hned druhý týden, kdy zjišťuji, že nabírám sílu, splasklo mi přebytečné vinné břicho a začínám sama se sebou soutěžit.

Jako skvělá věc se taky záhy ukazuje povinnost cvičit každý den v určitou hodinu. Normálně si většinou najdu výmluvu, proč se mi zrovna dneska nechce/nestíhám/nemůžu, ale tady na mě čeká kouč a čtyři další lidi. Zjistila jsem, že se život dá bez problému naplánovat a synchronizovat i s vyblokovaným časem od pěti do šesti. Jen jsem musela začít vstávat o něco dřív.

Přesně tohle s vámi udělá 12týdenní trénink Amazing 12.

Jediné, co jsem z tréninku nezvládla, byly sprinty. Ty jsem zkoušela jednou, byla sobota ráno a já se rozhodla vyběhnout kopeček u baráku. Dala jsem deset sprintů do kopce za deset minut a dech jsem popadala ještě hodinu.  Celou akci jsem tak vyhodnotila jako vysoce nekomfortní a věřila tomu, že cvičení pětkrát týdně bude stačit.

Ale naopak třeba Alena běhala ráno skoro každý den. A tak na mě každé ráno, když jsem vypínala budík, jako první vyskočila její fotka v legínách – ještě za tmy. Součástí celého programu je totiž skupinová konverzace nás pěti a kouče na WhatsAppu, kde si posíláme každé jídlo, které sníme.

Vytvoření skupiny a posílání fotek má podle mě několik profitů – za prvé můžete sledovat, co ostatní vaří, a inspirovat se tím. Za druhé to trochu funguje jako Foucaultova kruhová věznice, kde se navzájem kontrolujete a je vám hloupé celý den nebo dva dny po sobě nic nepostnout (protože jste jednoduše jedli zlé, zlé věci), a nakonec se chat ukáže jako prostředek k vytváření týmového ducha, kdy si navzájem jídlo komentujete, děláte si srandu a povzbuzujete se.

Zmíněné jídlo – plánování a samotné realizování zdravého jídelníčku – mi z celého Amazing 12 dalo zabrat nejvíc. Nechci ho totiž řešit. Po radikálních dietách z minulosti se pro mě už stalo velkým potěšením a přílišné přemýšlení nad ním mě stresuje.

Jídelníček je ale podstatnou součástí Amazing 12 a má celkem tři fáze. V první hlídáte poměr bílkovin a sacharidů a nejíte tuky, v druhé cyklujete sacharidy a některé dny je nejíte vůbec a ve třetí fázi se živíte jen rybami a minerály (té jsem se kvůli zkrácené délce tréninku vyhnula).

Největší krizi jsem měla hned první týden, kdy jsem měla pocit, že jen od rána do večera řeším jídlo. Musím jíst pětkrát denně určené množství a typ jídla, které si musím vymyslet, nakoupit, uvařit, přinést si jej do práce, a připadám si tak trochu jako jídelní vagon.

Vyřešila jsem to ale sestavením jídelníčku a nákupem na celý týden dopředu. Počet krabiček jsem zminimalizovala tím, že jsem se souhlasem kouče místo pětkrát začala jíst třikrát větší porce a konečně jsem objevila saláty v Dellmartu, takže no big deal.

Druhá větší krize přišla ve třetím týdnu, kdy jsem začala fázi 2 a nebyla jsem schopná dodržet tři dny jen o bílkovinách a zelené zelenině.

Dělalo se mi zle od žaludku, byla jsem unavená a začala jsem podvádět. Třeba jsem vyfotila jen maso bez rýže nebo jogurt bez hrušky a občas i falafel z mikrovlnky.

Čtěte také: Hlavou dolů. Jak jsem se naučila stoj na hlavě a vy to dáte taky

Naše skupinka – zleva Alena, Petr, Klára, Yvona, Martin a vzadu kouč Jakub

I fáze 2 se ale vyřešila, když se mě asi po týdnu kouč Jakub ptal, proč na WhatsApp nepostuju fotky nebo posílám fotky mimo doporučené složení jídelníčku. Upřímně jsem mu řekla, že to nedávám, že to vlastně nechci ani dávat, protože mě bílkovinové dny zabíjí, a domluvili jsme se, že raději než mít úplně rozhozený jídelníček a motivaci zůstanu ve fázi 1.

Kromě fáze 2 se mi ještě úplně nepodařila dodržovat výhrada tzv. cheat day, který máte v rámci jídelníčků povolený jednou týdně a můžete sníst cokoliv, co chcete. Jsem si jistá, že pokud jdete do programu s velkým přesvědčením, disciplínu udržíte a podvádět vám bude stačit opravdu jen jednou.

Já ale dokonalou postavu obětovala za miniřízečky na konferenci v úterý, červené víno po divadle ve středu a máminu sekanou v sobotu. No a v neděli pak za celou pizzu.

I přesto jsem ale výsledky cvičení a upraveného jídelníčku viděla už v prvních dvou týdnech – na břiše se mi začaly rýsovat svaly, stejně jako na rukou a zádech. A už po prvním týdnu měl můj život řád – s únavou po tréninku, kdy jsem si akorát uvařila, najedla se a nachystala si jídlo na další den, jsem už v deset padala do postele.


Amazing 12 vás rozhodně naučí pravidelně cvičit a zdravě jíst. I když já tři týdny po něm žiju stejně jako před ním – cvičím dvakrát až třikrát týdně, jím smažák i pohanku a piju červené víno.

Celá zkušenost mi ale připomněla, že bych mohla dělat víc – víc cvičit a lépe jíst a že není takový problém to opravdu zrealizovat. Uvědomila jsem si, jak vylepšit svůj jídelníček, co můžu bez problémů omezit a že je dobré si jídlo plánovat dopředu. Stejně tak mě každodenní cvičení nakoplo k pohybu obecně.

Ze všeho nejvíc si ale cením změněného vnímání času, a tím pádem jakési osobní síly– čeho všeho můžete dosáhnout za šest týdnů (nebo dvanáct týdnů), když tomu obětujete hodinu svého času denně.

Po šesti týdnech mě táhnou trika na rukou, zapnu sukni, kterou jsem už nezapnula, zpevnilo se mi o něco víc celé tělo a na mrtvý tah jsem to z úplné nuly vytáhla na čtyřicet kilo. Je jasné, že Amazing 12 tak rozhodně funguje. A to i když nemáte rádi ve svém životě stoprocentní řád a je pro vás důležitý jakýsi pocit svobody „tam vzadu v hlavě“.

Ale abych byla fér, jdu se svou cheatující kůží na trh.

Foto: Ryan Sweeney

Čtěte také