Aktuální vydání magazínu Forbes

Neznámý architekt koupil Gočárovy mlýny a nastartoval renesanci Pardubic

Pošli to dál

Pekárna Optimista by Pražákům nejspíš připomněla úspěšná Antonínova pekařství. Patisserie Epifany je zase nejnovějším dílem cukrářky Jany Novotné. A podobně jako v Zaječicích, i tady lidé stojí fronty.

Čtěte také: Bez chemie a v pohodě. Winegeek Marko Jelić učí Čechy pít naturální vína

Oba podniky, které fungují teprve pár týdnů, sídlí v původní administrativní budově a vrátnici pardubických Automatických mlýnů, které vzešly z návrhu architekta Josefa Gočára na objednávku židovských bratrů Karla a Egona Winternitze. Monumentální cihlová stavba z počátku minulého století leží v srdci města, deset minut pěšky od hlavní třídy.

A je to právě tento areál, který má stotisícovému krajskému městu vdechnout nový život. Kromě kvalitní gastronomie, kterou Pardubice až na pár výjimek postrádají, zde vyroste i nová Východočeská galerie, polytechnické dílny, ale třeba také veřejné náměstí ideální pro farmářské trhy.

„Bílá administrativní budova půjde do tří let k zemi,“ říká Lukáš Smetana s tím, že objekt kazí celkové panorama mlýnů.

Strůjci pardubické urbanistické renesance jsou architekt Lukáš Smetana, jeho manželka Mariana a rodinný přítel architekt Zdeněk Balík z Pardubic. Smetanovi národní památku, která od roku 2013 (do té doby se v ní stále mlelo) stála nepoužívaná a chátrala, získali před dvěma lety za 20 milionů korun. Dnes rozhodují o tom, koho do areálu pustí, a hlavní kritérium je jednoduché – co to městu a jeho obyvatelům přinese.

„Optimista i Epifany gastronomicky pozvedli celé okolí, proto jsem je pozval. Tímto způsobem se na nové nájemce budu dívat i v budoucnu,“ vysvětluje Smetana.

V těchto místech vyroste nová Východočeská galerie.

Lukáš Smetana vystudoval architekturu a po škole vedl malý ateliér. „Navrhovali jsme garáže a další drobnosti, abychom se vůbec uživili. Upřímně nejsem příliš dobrý architekt,“ rekapituluje s nezanedbatelnou dávkou pokory.

Vše se změnilo, když ho v roce 2008 oslovila plzeňská firma, která potřebovala zrekonstruovat statek. „Po úspěšné spolupráci se na nás obrátili s dotazem, zda neznáme projektanty, kteří se věnují bioplynovým stanicím. No a protože jsme tou dobou brali každou zakázku, vzali jsme i tohle,“ vzpomíná Smetana na zlomový moment svého profesního života.

Firma, která na základě návrhů obrovské betonové nádrže na uskladňování paliva pro zemědělce budovala, se totiž po čase rozpadla. Smetana nezaváhal a se svým společníkem se pustili do výstavby sami. Všechny našetřené peníze nalili do nového podniku, najali lidi a na leasing pořídili stroje.

„Po roce fungování jsme měli obrat jeden a půl miliardy. Ukázalo se, že nikdo nechtěl pro zemědělce dělat, každý se jich bál. Já jsem ale původem z malého města a věděl jsem, že jsou to féroví lidé, kteří ani nepotřebují smlouvy, protože stisk ruky stačí,“ vysvětluje důvody velice rychlého úspěchu.

Když v roce 2014 po pěti letech boom bioplynových elektráren skončil, protože přestaly dostávat různé druhy podpory od státu, měli Smetana a jeho byznysový parťák na účtech každý desítky milionů korun.

„Uvažoval jsem o koupi dvou bytů na Vinohradech a pronájmu, ale říkal jsem si – co po tobě zůstane? Potřeboval jsem nějaký smysluplný projekt. Jednoho dne mi zavolal Zdenda s tím, že se prodávají Automatické mlýny,“ vzpomíná Smetana a dodává, že po jejich návštěvě přešel z mindsetu „to je hloupost“ do stavu „musím je mít“.

Průčelí Automatických mlýnů nápadně připomíná Ištařinu bránu, jeden ze vstupů do Babylonu.

Budovu mělo od bývalého majitele (rakouské společnosti GoodMills) původně koupit město. Z předvolebních komunálních slibů ale nezbylo nic, až se mlýny ocitly v nabídce realitní kanceláře.

V obálkové metodě, na kterou nakonec došlo, se proti sobě utkali dva zájemci – Pražská správa nemovitostí (PSN) a Lukáš Smetana s manželkou. „Nešli jsme na to nikterak sofistikovaně a nabídli částku, která vycházela z data naší svatby. Tímto způsobem jsme přihodili o milion korun více než PSN,“ usmívá se Smetana.

Manželská dvojice tak skončila se svým poklidným životem v pražských Holešovicích a přestěhovala se se dvěma malými dětmi do bezprostřední blízkosti Automatických mlýnů a každodenní drobnou prací začali společnými silami areál kultivovat. Dokonce si pořídili malý bagr.

„Tou dobou jsme ještě příliš nevěděli, co s tím. Rozkřiklo se ale, že mlýny mají nového vlastníka, a tak nám sem začali jezdit nejlepší architekti z republiky. Ti opravdu skvělí architekti, co jsem znal jen z přednášek. Následovali je politici a každý byl z mlýnů unesen. V tu chvíli jsem si uvědomil, že máme něco velkého,“ říká Smetana.

Netrvalo dlouho a rozběhly se rozhovory s krajem. Zastupitelé přišli s ryze velkorysou nabídkou – vybudovat v areálu novou Východočeskou galerii. Smetana nabízel pronájem „klidně i na sto let a pouze za náklady“, ale kraj trval na tom, že musí prostory vlastnit. Za zhruba 22,5 milionu korun tak nakonec odkoupil jednu část Gočárových mlýnů a ještě přislíbil 13milionovou dotaci na zřízení veřejného prostoru, čímž se Smetanova investice stala plusovou.

Vizualizace proměny areálu

Peníze ale podle něj přijdou zpět do areálu. Část z nich se použije na zbourání okolních staveb, které místu esteticky škodí. Jednou z nich je i zmíněná administrativní budova. „Nepatří sem. Postavili ji komunisté v šedesátých letech. Je to sice jediná výdělečná budova, která díky nájmům živí celý areál, ale půjde k zemi,“ tvrdí rezolutně Smetana a rukou modeluje náměstí, které tím před mlýny vznikne.

Pekárna s cukrárnou se připojí k dalším novým podnikům a přestěhují se přímo na nové náměstí do Automatických mlýnů. Svým dílem přispěje i samotné město, které v areálu vybuduje polytechnické dílny v místě skladu balené mouky.

„Nyní je centrem všeho dění velká klimatizovaná nevzhledná krabice – obchodní centrum, kde jsou veškeré obchody a lidé tam chodí trávit volný čas. To chceme změnit. V těchto krásných místech s historií začnou Pardubice svou další etapu.“

Foto: Ondřej Kuchovský

Čtěte také