Na první pohled to nedává smysl. Udělat sportovní speciál z auta, které váží skoro dvě tuny, svezete v něm manželku, tchyni a ještě čtyři děti, je to SUV, a navíc má pod kapotou jen naftový motor?

Jenže Škoda evidentně ví, co dělá, a už dávno předtím, než mě nedaleko španělského Jerezu posadila za volant nového Kodiaqu RS, bylo jasné, že to byl dobrý nápad.

Čtěte také: Škoda nechce být jen simply clever, ale i beautiful. Ukázala to na nástupci rapidu

Totiž: na cokoli v posledních letech dají v Mladé Boleslavi štítek „RS“, z toho se téměř jistě stane prodejní trhák. Vidět je to hlavně u poslední generace Octavie RS, která třeba v Německu tvoří 25 procent všech prodaných octavií, ve Švýcarsku 24 procent a ve Velké Británii 20 procent.

Je to vlastně logické. Modely RS řeší problém se slabšími motory, kvůli kterým se můžete na škodovky občas dívat skrz prsty – a přitom vás stále ještě nezruinují.

To samé se teď čeká i od nejvýkonnějšího kodiaqu, přestože v cenové nabídce přeskočil i superb a s cenou, která začíná na 1,2 milionu korun (vyšplhat se ale může až na 1,5 milionu), se z něj stala nejdražší škodovka, jakou kdy v Mladé Boleslavi sériově vyráběli. Co za takové peníze dostanete?

To hlavní je pod přední kapotou. Dvoulitrový dieselový motor se dvěma turbodmychadly o výkonu 240 koní, který je nejsilnějším naftovým motorem, jaký Škoda ve své historii použila.

Zdá se vám to málo? Tak budete možná zklamaní, protože pokud sníte o tom, že vám jednou v garáži bude stát čtyřsetkoňová bestie s logem Škodovky, musíte si nechat zajít chuť. O moc lepší už to nejspíš nikdy nebude. Jednoduše proto, že by to pro cílovou skupinu Škody byl až příliš drahý vůz a moc by se neprodával.

A podobné vysvětlení má i to, proč je Kodiaq RS v nabídce jen s jedním motorem (Škoda to nemá v plánu měnit), a ještě s dieselem, který nemá po skandálu Dieselgate mateřského Volkswagenu zrovna na růžích ustláno a spousta evropských měst se ho snaží ze svých center úplně vytěsnit.

Naftové motory mezitím prošly velkou změnou a dnes dokážou být z hlediska emisí dokonce i šetrnější než benzinové – jen je jejich vyčištění technologicky náročnější a nákladnější, takže se takové řešení vyplatí jen u dražších modelů, jako je právě kodiaq. A vzhledem k tomu, že 57 procent všech prodaných kodiaqů v Česku má dieselový motor, měla Škoda u verze RS jednoduchou volbu.

Přiznávám, že řídit ve Španělsku sportovní „ereso“ a nemít šanci si ho vyzkoušet na nedalekém slavném závodním okruhu v Jerezu, mi bylo zpočátku líto, jenže pak mi došlo, proč tam nejsme…

Tohle auto není žádná adrenalinová záležitost. Zrychlení z nuly na 100 za 6,9 vteřiny vás rozhodně do sedačky nepřibouchne a ani maximální rychlost 220 km/h vás nejspíš moc nerozechvěje. Možná jsme v porovnání s hbitější Octavií RS s benzinovým motorem o výkonu 245 koní čekali víc, dokonce by se asi nic nestalo, kdyby tenhle kodiaq na sobě logo RS neměl, ale to neznamená, že byste se o něj měli přestat zajímat. Jen musíte slevit ze svých očekávání.

Jedno totiž platí stoprocentně – tohle je první opravdu silný kodiaq, se kterým se budete na silnici cítit dobře. Spíš je škoda, že tenhle motor dostalo první české SUV až po dvou letech, zatímco tiguan od mateřského koncernu Volkswagen ho má v běžné nabídce už dávno. Nu což.

Když jsem před dvěma lety na Mallorce poprvé seděl v běžném kodiaqu, říkal jsem si, že by mu slušel silnější motor. Když bylo potřeba na to šlápnout, výkon zkrátka chyběl. To se o verzi RS rozhodně říct nedá. Zvlášť na španělských dálnicích to bylo znát výrazně – auto má solidní zrychlení, takže vaše pravidelná letní cesta do Chorvatska by s ním mohla být docela zábava.

Oproti normálnímu kodiaqu tady také pocítíte tužší řízení (hlavně v režimu Sport) a tvrdší podvozek, což ještě umocňují dvacetipalcová kola, která jsou už součástí standardní výbavy.

O moc víc velkých rozdílů už, jak je u RS modelů od Škody zvykem, ale nenajdete. Zvenku jde spíš o detaily, jako je vzadu tenká odrazka táhnoucí se napříč celými dveřmi od kufru nebo vepředu černé lemování masky chladiče, která je nově matně černá. Navíc je tady i reproduktor u výfuku, tedy Dynamic Sound Boost, který uměle vylepšuje zvuk motoru, v interiéru zase skvělá sportovní sedadla s červeným prošíváním, virtuální kokpit v základní výbavě a… A to je vlastně všechno.

Celé to ale funguje a kodiaq to posouvá dál. Ne nijak výrazně, ale v kombinaci se silným motorem pořád dost daleko na to, aby taková investice dávala smysl. Zvlášť když nejsilnější model Sportline, který má přitom pořád o víc než 50 koní méně, je levnější jen o 150 tisíc korun.

Navíc je tady ještě jeden argument, na který Škoda evidentně také sází. Za 1,2 milionu korun podobně kvalitní, prostorné, a hlavně výkonné SUV neseženete. Jedinou srovnatelně drahou konkurencí je snad jen zmíněný koncernový tiguan.