skip to main content

Savoir vivre: jak být návštěvou, kterou budou zvát znovu a znovu

4 minuty čtení

Savoir vivre značí dobré vychování a znalost bontonu. Savoir vivre mají lidé, kteří s citem a grácií proplouvají každou společenskou situací, od dresscodu přes hostitelství po placení v restauraci. Přečtěte si první díl našeho sloupku a přidejte se k nim.

Jdete na návštěvu? To je ale skvělá zpráva. Někdo vás má tak rád, že si vás pustí až k sobě domů, a ještě vám u toho uvaří, podá vybrané nápoje a seznámí vás s dalšími zajímavými lidmi.

Jakožto častý organizátor i návštěvník setkání na domácím hřišti nicméně vnímám určité třecí plochy, které pozvání domů mohou provázet. Některé si možná ani neuvědomujeme. Zvlášť v pragmatickém Česku, kde vztah ke stolování kvůli dědictví komunistického režimu spadl do výrazně přízemnějších pater než ve Francii, držící se svých tradic, nebo pohostinné Itálii.  

Naštěstí se dá všem společenským zaškobrtnutím celkem elegantně vyhnout.

Répondez, s’il vous plait. Francouzská zkratka RSVP neznamená „prosím, odpovězte“ jen tak pro srandu králíkům. Pokud se jedná o večeři nebo oběd s menším počtem účastníků a vy si nejste jistí, jestli zvládnete dorazit načas, je slušné to hostiteli obratem napsat – a zároveň dát vědět hned, jakmile budete znát svůj přesnější časový plán. Mít dva dny před akcí šest hostů ve stadiu Schrödingerovy kočky není pro pořádající stranu žádná radost, to mi věřte.

Přispějte svým umem. V rámci přijetí pozvání se určitě zeptejte, co je vhodné přinést. Případně sami aktivně nabídněte, čím přispějete. Ideálně něčím, v čem se vyznáte nebo vynikáte – donést na večeři dekadentní dezert nebo dobře vybraná zajímavá vína či piva je radost pro všechny zúčastněné. Základem je ale nikdy nechodit s prázdnou.

Nechoďte brzy. Běžte se projít kolem bloku, dejte si pivo naproti, zaskákejte si v parku panáka, věnujte se 12 minut hledání Higgsova bosonu, co já vím, ale za všechny hostitele vás prosím: nechoďte na návštěvu dříve. Nevíte, jestli zrovna nepřicházíte do okamžiku, kdy se finišuje ambiciózní pětichodové menu nebo si domácí nedává posledních pár minut na bleskový úklid. Ideální je držet se konceptu akademické čtvrthodinky, která poskytuje dost manévrovacího prostoru všem zúčastněným.

A nechoďte pozdě. Záleží samozřejmě na charakteru akce. Pokud jdete na několikahodinovou party, asi na čase příchodu tolik nesejde. Jenže spousta událostí má časově omezený start. Například večeře, diskuse, promítání, hraní deskových her, které se sice jmenují Minutová říše, ale trvají i s vysvětlením pravidel čtyři hodiny. Když dorazíte o víc než půl hodiny později, aniž byste dali vědět předem, ostatní na vás nejspíš budou rozmrzele a hladově čekat.

Zahrňte je dary. I když hostitelé řeknou, abyste nic nebrali, přijít na návštěvu s prázdnýma rukama je zvláštní pocit. Květina je sázka na jistotu. Pokud nemá zrovna hostitelka narozeniny, vkusně uvázaná jednoduchá kytice nebo svazek tulipánů postačí. Jen prosím bez celofánu a cenovky „Tulipán 7 ks, Billa AKCE 49,90,- „. Extra body získáte za kytici pořízenou z české květinové farmy místo keňské plantáže, zvlášť pokud míříte na návštěvu k ekologicky uvědomělým přátelům.

Užitečným všimným je i lahev alkoholu. Pokud víte, že hostitelé mají nějakou oblíbenou značku, máte to jednoduché (pokud tedy nejde o limitované festivalové edice whisky Ardbeg nebo věčně vyprodaný gin od Žufánka). Pokud tápete, zkuste se zeptat, jaké jídlo je v plánu a zda k němu máte přinést víno. Jako bezpečná volba mi vždy připadá lahev slušných suchých bublinek, protože se dají pít jen tak na začátek i ke spoustě jídel, a to bez ohledu na sezonu. Navíc obvykle dobře vypadají, což u dárku chcete. Bohemku demíčko ani prosecco s bizarními hodnotami zbytkového cukru prosím nebrat. Stejně tak nemá smysl tahat champagne nebo raritní lahve na místa, kde nedojdou ocenění.

Nechovejte se tu jako doma, příteli. Míru soukromí, stejně jako poloměr osobního prostoru, máme každý trochu jinde. Proto zastávám z pozice návštěvy spíše vyšší míru respektu. Zkrátka se radši ptejte, než se do něčeho sami pustíte. Kde najdete koupelnu, jestli můžete probádat knihovnu, jít na terasu, hodit věci do lednice. Tahle domácnost může mít úplně jinak nastavená pravidla než ta vaše a ušetřená zvednutá obočí nebo trapné chvíle po otevření dveří, které měly zůstat zavřené, za tu drobnou komunikaci navíc určitě stojí.

Vezměte si pěkné ponožky. Úplně první otazník, na který po příchodu narazíte, je zouvání. Sama to po návštěvách nevyžaduji, pokud nejsou vyloženě obalené bahnem. Většinový standard v Česku nicméně velí spíš boty dolů. Takže si prostě ten den vezměte hezké ponožky, u dveří se zeptejte, jak to mají, a poslechněte.

U stolu. Cílem večeře u přátel není se nacpat, ale užít si milou společnost a přízeň přátel, kteří vás pozvali. To znamená taky nechat je, ať určí způsob servírování jídla a jeho začátek. Možná budou chtít naložit každému u stolu sami, možná servírují večeři neformálně doprostřed, aby si každý nabral sám. V takovém případě nejdříve nabídněte sousedovi, ať si poslouží, případně pokud něco držíte, že mu naložíte také. Nenakládejte si víc, než činí vaše pomyslná část, rovněž nejezte přímo ze společné mísy, je to neslušné, a navíc nehygienické.

Pokud potřebujete podat něco z jiného konce stolu nebo i jen od souseda naproti, požádejte je, ať vám to podají. Sápat se přes ostatní je krajně otravné, nikdo nechceme mít nad svým rozjedeným talířem cizí podpaží.

Pokud se jídlo servíruje v kuchyni a ke stolu se dostávají už naložené talíře, nabídněte pomoc se servisem. Osobně se mi líbí dodržování starosvětského pořadí, kdy jako první dostávají talíře a nápoje starší a společensky významnější lidé, ukážete tím vychování a úctu. Pokud máte u stolu třeba prarodiče, nadřízené nebo čestné hosty, servírujte vše nejprve jim a nezačínejte s jídlem dřív než oni. Dodržujte také gentlemanské pravidlo ladies first. Bohužel nejsou výjimkou muži, kteří vesele hmátnou po nabízené skleničce, zatímco jejich ženský doprovod zaraženě čeká. Nebuďte jako oni, postarat se o dámu jako první je hezké i v roce 2019.  

Zavelte na ústup. V angličtině existuje krásný idiom overstaying one’s welcome. Pamatujte na něj. Jestli už bylo snědeno a vypito vše, co být mělo, a konverzace i účast řídnou, je to jasný signál k ústupu, ať nedostanete své hostitele do nepříjemné situace, kdy náznaky nestačí.

A poděkujte. Jednoduché milé gesto, na které se často zapomíná: poděkujte hostitelům za pozvání. Ideálně hned následující den, ale i pár dní poté je lepší než nic. Pokud jste na návštěvě sympatizovali nebo začali řešit nějakou více či méně konkrétní záležitost s ostatními hosty, je namístě tato propojení taktéž upevnit nebo rozvinout.