Člověk vedle ní snadno získá pocit, že nic není problém. Stačí pracovat a chtít. Petra Plemlová mluví rychle, energicky, pořád se usmívá. Tahle máma čtyř dětí, která je původní profesí učitelka ze školky, rozjela podnikání doma v obýváku na koleni.

Dneska její firma Unuodesign sbírá jedno podnikatelské ocenění za druhým a s ročním obratem skoro 40 milionů korun dokazuje, že i s českou ruční výrobou oblečení a látek se dá konkurovat levnému zboží z Asie. Na začátku přitom byl tvrdý pád na dno. Při mateřské si přivydělávala prodejem látek, které měla v bytě. Její manžel ale psychicky onemocněl, pokusil se spáchat sebevraždu a při tom v amoku zničil celý byt. Paradoxně to ale byla právě tato těžká životní situace, která ji přiměla všechno rozjet.


Co přesně se stalo?

Můj teď už bývalý muž tehdy zničil náš byt a já se ocitla v situaci, kdy moji péči potřebovaly děti ve věku od tří měsíců do 10 let. Valná většina zboží pro mé první zákazníky byla zničena a strašily mě dluhy ve výši skoro milion korun.

Co se ti honilo hlavou?

Dodnes si pamatuji první milisekundy po tom, co jsem zjistila, že náš domov je v troskách a první střípky mého podnikání také. Naštěstí byly zničené jen věci. Děti, já i manžel jsme byli relativně v pořádku. V tu chvíli mě napadlo, teď už zkrátka musíme začít znovu. Byl absolutní konec nekonečného bloumání, proč být spolu a zda a co budu dělat.

Čtěte také: Chtěl být jako Steve Jobs. Když dostal úzkosti, musel svůj byznys přehodnotit

Co pak následovalo?

Děti jsem rozdala po rodině a dva týdny intenzivně opravovala byt, celé dny a celé noci. Vše jsem zvládla hlavně díky svým skvělým zákaznicím, které mi posílaly pro děti přesnídávky, zavařeniny, složily se na peřiny. Dorazilo i trochu peněz, abych zvládla první týdny.

Za vše jsem jim hrozně moc vděčná a snažím se tuto energii vracet již několik let díky Unuo nadačnímu fondu, který prostřednictvím Facebooku hledá maminky v nouzi, kterým pomáhá.

Jak to změnilo tvůj život?

Ta chvíle, kdy jsme s manželem přišli o všechno a on málem o život, nám vlastně dala možnost znovu žít. Byla to nejlepší lekce, kterou mi Bůh mohl dát. Bez toho bych se asi nikdy nerozhoupala a z koníčku „prodávání knoflíků“ by nikdy nevyrostlo podnikání. Celý život bych asi jen říkala, já jsem chtěla, ale nemohla, měla jsem přece děti.

Jak tedy vypadaly tvé podnikatelské začátky?

Už dřív na mateřské jsem si přivydělávala, prodávala jsem přes internet látky a dětské oblečení, které jsem doma sama šila. Vždycky jsem ale počítala s tím, že se pak zase vrátím do normální práce.

Po tomhle bylo jasné, že se musím do podnikání vrhnout naplno. Z látek, které byly ve zničeném bytě, zůstaly jen malé kousky. Sousedka mě tehdy přivedla na nápad ušít z nich látkové pleny. Zkusila jsem to a mělo to velký ohlas. Tak jsem pokračovala dál.

Jak jsi zvládala řešit najednou takhle velkou soukromou krizi a rozjíždění byznysu?

Rozhodně jsem za svým podnikáním neviděla byznys, ale jen možnost, jak uživit vlastní děti. Firmě se ale dařilo a jako podnikání ji vnímám až od chvíle, kdy jsem se přestěhovala do Tábora a přijala první zaměstnance.

Měla jsi strach, že to nedáš?

Čtěte také: Vyhoření? Myslel jsem si, že jsem nezničitelný, říká spoluzakladatel STRV

Tehdy jsem ho neměla. Teprve dnes mám o co přijít, a to o důvěru svých zaměstnanců, kdybych jim třeba nemohla vyplatit mzdu. A taky až teď si uvědomuju, jak je složení mých oborů vražedné.

Na Unuodesignu prodáváme látky, což je naprostá úzkoprofilovka, a navíc u látek je důležitý dotek, což se nedá přes obrazovku přenést – a my jsme e-shop. Monitory také nezobrazují zcela přesně barvu a kvalitu látek. To samé platí i pro druhý e-shop Unuo.cz, kde prodáváme dětskou módu šitou v Čechách.

Dá se říct, že ti ta přelomová situace i pomohla, posunula tě dál?

Všechno má svůj rub i líc. Bez oné chvíle bych nikdy nepoznala úplné dno, nevážila bych si tolik každého dne, kdy mohu posouvat svou firmu dál, plnit si sny o krásných látkách a dětském oblečení. Na druhou stranu zatím nevěřím řečem o podnikatelské svobodě, můj čas řídí mé zákaznice. Jejich sny musím plnit, a to i ty, o kterých ještě ani ony samy leckdy nevědí.

Pomáhá ti v podnikání i tvůj životní příběh?

Ano. Bylo by pokrytecké říkat, že můj příběh nemá žádný vliv na úspěch PR mé firmy. Kdybych byla zajištěná maminka na mateřské, která si doma za podpory rodiny tvoří svůj podnikatelský sen, asi by to pro média nebylo tak lákavé jako samoživitelka se čtyřmi dětmi a bolavým příběhem. Sama ale mnohem víc obdivuji odvahu mužů a žen, kteří opustí teplé místečko pohodlí a jistot a vrhnou se do podnikání. Kdyby se mi nestalo to, co se stalo, asi bych nepodnikala.

Mělo to na tebe i jiný vliv? Dáváš si třeba víc pozor na vztahy s lidmi?

Ano, jsem rozhodně mnohem opatrnější v osobních vztazích a mám z nich velký respekt, není to už jen o mně, můj vztah nesmí negativně zasahovat do života mých dětí a firmy. Moje firma už není jen sen, je to společnost, která je odpovědná za mnoho rodin.

Jaký teď máte s exmanželem vztah?

Musím říci, že jsem na svého bývalého muže hrdá. I on udělal obrovský krok, dnes je vzorným tátou a děti jej milují. Nezískává ceny jako já ani nevybudoval velkou firmu, ale vyhrál nad svým tělem a bolavou duší a to rozhodně není málo.

Napadlo by tě někdy předtím, že bys mohla podnikat a uživit se tím?

Už v první třídě jsem vstávala před šestou a prodávala jako kamelot místní noviny. Ve školní brašně jsem nosila i vzorník s knoflíky, které jsem nabízela krnovským švadlenkám. Všechny své mateřské jsem strávila nějakým menším podnikáním.

Nikdy jsem moc nepochybovala, jestli se zvládnu uživit sama. Jsem pracovitý člověk s kapkou selského rozumu a rozhodně se nebojím vyhrnout si rukávy a pořádně zabrat. Nikdy mě ale nenapadlo, že dokážu uživit i ostatní.

Říká se, že peníze kazí charakter, a hodně lidí tak podnikatele vnímá. Vidím to ale úplně jinak. To, že mám povinnost k bezmála 50 maminkám, které zaměstnávám, je podle mě jedna z věcí, které můj charakter naopak formují. Podnikání mi dalo jistotu, kterou jsem nikdy neměla, že péče o mě samotnou a děti je v podstatě snadná.